Granada a flamenco
Soutěž cante jondo v Granadě roku 1922
Jak Manuel de Falla a Federico García Lorca uspořádali v roce 1922 v Alhambře soutěž nejhlubších flamenkových písní, kdo zvítězil a proč na tom stále záleží.
Rezervujte si místo v La Alboreá ↗Soutěž nejhlubší písně
V roce 1922 hostila Granada Concurso de Cante Jondo, slavnost flamencového zpěvu, hudby a tance. Cante jondo znamená hluboký zpěv, srdce flamenca na rozdíl od lehčího cante chico. Koncipoval jej skladatel Manuel de Falla a mladý básník Federico García Lorca, tehdy třiadvacetiletý, mu poskytl silnou ranou podporu. Šlo o dvoudenní večerní akci konanou pod širým nebem v Alhambře.
Proč to Falla chtěl
Falla cítil, že hudba cante jondo upadla do dekadence, a chtěl ji obohatit a povznést. Napsal esej, v níž argumentoval, že flamenco formovaly tři vnější vlivy: byzantská církevní hudba z východního Středomoří, maurská hudba ze severní Afriky a Arábie a lidová hudba Indie, kterou do Španělska přinesli Gitanos, kteří začali přicházet asi před pěti sty lety. Tyto tradice se podle něj spojily s domácí španělskou hudbou a daly cante jondo jeho charakter.
Získání publika
Organizátoři chtěli víc než jen příjemný večer. Získání španělských intelektuálů bylo považováno za klíčové pro vyvrácení pohrdání, které někteří reformátoři té doby cítili vůči flamencu, a Falla shromáždil působivou skupinu hudebníků a umělců, aby akci sponzorovali. Lorca pomáhal přednáškami a psaním esejů o tomto umění a jeho málo známé historii. Cílem bylo přilákat vlivné publikum, které by o cante jondo poté mluvilo pochvalně.
Pravidla a ceny
Přehlídka zahrnovala nejznámější flamencové umělce, ale prize money byla vyhrazena pro amatérské interprety a slavnostní písně jako cantiñas byly vyloučeny, protože je Falla a Lorca nepovažovali za jondo. Antoniu Chacónovi, přednímu zpěvákovi své doby, předsedal porotě. Vítězi byli El Tenazas, penzionovaný profesionální zpěvák z Morón de la Frontera, a Manuel Ortega, osmiletý chlapec ze Sevilly, který vešel do flamencové historie jako Manolo Caracol.
Z plazy do Alhambry
Financování přišlo od města Granada, i když ne bez ostrého odporu, protože kritici poukazovali na smíšené prostředí flamencových vystoupení. Organizátoři dokonce nazývali toto umění cante jondo spíše než flamenco v naději, že se vyhnou této výtce. Protože se očekávalo více lidí, místo konání bylo změněno z Plaza de San Nicolás v Albaicínu na prostornější Alhambru.
Soutěž, která minula
Jeden záznam označuje soutěž za neúspěch, protože měla malý ohlas a protože Falla a Lorca neocenili profesionální charakter, který flamenco již mělo. Hledali čistotu, která podle tohoto záznamu nikdy neexistovala v umění poznamenaném míšením a osobní inovací. Tentýž záznam říká, že uznání flamenca intelektuály začalo brzy poté, s Generací '27.
Co to znamená pro návštěvu
Představení v Granadě dnes je něco jiného než soutěž z roku 1922: krátké vystoupení profesionálů v malém sále. Historie však ukazuje, jak dlouho je Granada součástí flamencového příběhu, a granaína, připisovaná Antoniu Chacónovi, je písní tohoto města. Pokud si zpěvák v moderním představení vybere granaínu nebo seguiriyu, čerpá ze stejné tradice hluboké písně, kterou chtěli Falla a Lorca oslavovat.
Pro koho to není
Pokud chcete jen vědět, co vás večer čeká, poslouží vám lépe průvodci o vstupenkách a dopravě než tento text. Jde o doplňkové čtení pro každého, kdo se zajímá, proč jsou Granada, Alhambra a flamenco tak často zmiňovány společně. Nepopisuje, co scéna uvádí, a nic z programu z roku 1922 se nepřenáší do moderního hodinového představení.
Zdroje